Něco o mně:

Iveta Sadecká

Narodila jsem se na Benecku a dětství prožila na hřebenech Krkonoš, z toho pramení má velká láska k našim obřím horám Gargános, k přírodě, k živlům, k tradičním řemeslům a k hodnotám Země. 
Čas o samotě strávený v přírodě mne ovlivnil natolik, že celý život s vděčností skládám Zemi svůj hold a vděk cestou mne nejbližší, uměním.
Nikdy jsem nebyla příliš studijní typ, ale spíše pracovitý a tak se mým posláním stalo vést skrz umění k práci i druhé.  20 let jsem učitelkou a lektorkou uměleckých předmětů na Waldorfské škole. Waldorfská pedagogika je uměním prodchnuta a dovedla mě nejenom ke všem věkovým kategoriím, ale i ke všem sochařským materiálům: hlína, dřevo, kámen, kov, které nám naše planeta poskytuje. Pochopit strom je pro mě zázrak, pochopit vodu a světlo nezbytnost.

"Moci vytvořit sochu k prameni Labe mi umožnil vesmír, jsem mu za to hluboce zavázána. Andělé začali do mého života přicházet skrze dřevo stromů. Jsou snad v každém rozvětvení. Jen jednou se tam objevil tříhlavý drak a z druhé půli kmene byla princezna. Toto sousoší stojí na jednom kopečku na severu Čech, v soutěsce Kamenice milenci, pokud je tedy ještě nevzala velká voda. V Lipové lipová matka Země a v Bakově barokní anděl… Po ránu pro jistotu - cílevědomě cvičím, aby bylo stále dost sil na sochy, které by ještě mohly zdobit nějaký kousek naší krásné Země. Třeba Via lucis na růžovém paloučku v Žacléři?"

„Blahoslavení tišší, ti kdož obdrží Zemi za dědictví“, toto motto je základním kamenem při práci se Zemí, nejenom v Bráně do Českého ráje, kde žiji, pracuji, dívám se a piji kávu. Jsou zde krásné západy slunce.  Na východy musím na horu Kotel do Krkonoš.
S lidmi na seminářích pracuji velmi ráda. Když se začínají probouzet jako umělci, tak nebe tleská.
Snad by byl potěšen i August Rodin, francouzský sochař a můj velký učitel, který ve své závěti napsal.
„ …Umění je také skvělá škola upřímnosti. Skutečný umělec vyjadřuje vždycky to, co si myslí, i když se tím vydává v nebezpečí, že narazí na všechny vžité předsudky. Učí tak své bližní upřímnosti. Dovede si někdo představit, jak zázračně by svět v jednom okamžiku pokročil, kdyby mezi lidmi zavládla naprostá pravdivost? Jak by se společnost zbavila omylů a neřestí, kdyby si je přiznala a jak rychle by se naše Země stala rájem?“

Pod jeho slova se plně podepisuji.        Iveta -  keltský bojovník s tisovým lukem.        Haw