Javor
Javor
Eulálie přivedla Tomáše k prvnímu stromu, který zahlédla.Víla přistoupila ke kmenu stromu a lehounce na něho zaklepala. Tomáš byl velmi napjatý,ale zároveň zvědavý,co se bude dít. Z ničeho nic se odloupla kůra stromu a vyšel ze tmy mužíček malé postavy,který velmi připomínal skřítka. „Ano, je to skřítek.“ pomyslel si Tomáš. Skřítek Eulálii srdečně přivítal, ale jeho pohled na Tomáše nebyl ten nepřívětivější, avšak Eulálie ho poprosila, aby Tomášovi ukázal, že javor je krásný jak zvenčí, tak zevnitř. Panu Javorníčkovi, tak se skřítek jmenoval, nic jiného nezbylo, jelikož i on chtěl Tomáše napravit a chtěl, aby si začal vážit všeho krásného co nám příroda dala.
„Vidíš nahoře to hejno včel Tomáši ?“ zeptal se pan Javorníček. Tomáš zaklonil hlavu a zaskočila ho výška stromu, který měl jako jeden z mála javorů takových 15 metrů. Tomáš na Javorníčkovu otázku pouze kývl a tak skřítek začal povídat dál. „Náš domov je jeden z hlavních zdrojů příjmu sladkého nektaru pro včeličky, aby mohl vyrábět med. Javorníček natáhl ruku a do dlaně mu přilétl list ze stromu. Podal ho Tomášovi, aby si důkladně prohlédl zajímavý tvar listu. Tomáš byl chytrý chlapec, ikdyž se na první pohled nezdálo a tak si hned všiml , že listy javoru připomínají rozevřenou dlaň. Javorníček to velmi ocenil, že se Tomáš začal do učení zapojovat.
Tu se ze stromu ozvalo jemné ženské zavolání: „Javorníku, pozvi Tomáše a Eulálii dál.“
Když Tomáš vešel do kmene, naskytl se mu pohled na útulnou světničku ve které už stála Javorníčkova žena a vítala je s talířem plným palačinek politých nějakým sirupem. Tomáš byl vyhládlý, tak na tu dobrotu dostal hned chuť. Posadil se a hned se ptal: „Mmm, co to je za dobrý sirup?“ „Víš, jak jsem ti venku říkal, že včeličky si berou náš nektar? Tak to je on ,akorát trochu upravený. Říká se mu Javorový sirup, kdyby jsi ho chtěl ještě někdy ochutnat, tak aby jsi to věděl.“ Odpověděl mu Javorníček, ale to už Tomáš moc neposlouchal a ládoval se palačinkami, až se mu za ušima dělaly boule. Když Tomáš žvýkal sousta projížděl pohledem po zdech světničky. Na zdech uviděl spoustu fotografií, na nichž byli skřítci, nápadně podobní Javorníčkovým, kteří stáli vedle stejného javoru ve kterém teď byl náš Tomáš. Některé fotografie vypadaly velmi staře a tak se Tomášovi dostala do hlavy otázka: „Jak dlouho tu ten strom stojí?“ zeptal se. Paní Javorníčková mu mile a ráda odpověděla: „Náš strom už tu Tomášku stojí přesně 100 let. Můj pra-pra-pra-praděda ho zasadil a poté co vyrostl do takovéhle krásy se do něho má rodina nastěhovala.“
To ale už měl Tomáš dojedeno a Eulálie chtěla pokračovat v cestě za poznáním a nápravou, tak se museli s Javorníčkovými rozloučit a jít dál. Eulálie se Tomáše po cestě ještě vyptávala co si všechno zapamatoval. Tomáš k jejímu překvapení vyjmenoval vše, co mu Javorníčkovi prozradili.
A co Vy děti, dávaly jste pozor a dokážete také vyjmenovat vše co Javorníčkovi Tomášovi o javoru řekli?
