Dub
Dub král lesa
Tomáš a víla Elulálie se procházeli po rozkvetlé louce plné květin a nejrůznějšího hmyzu, když náhle na okraji lesa zahlédli mohutný nepřehlédnutelný strom. Byl jiný než ostatní. Byl větší a výraznější, měl silné zkroucené větve, obrovskou širokou korunu a z lesa doslova vyčníval. „Co je to za nádherný strom?,“ zeptal se Tomáš víly Elulálie. „To je dub, král lesa,“ odpověděla mu. „Pojď, půjdeme se s ním seznámit.“ A tak šli.
Když došli až k tomu obrovitému stromu, Tomáš si po chvíli všiml, že dub je velmi starý. Elulálie jemně zaklepala na vrásčitou kůru obklopující jeho široký kmen. V tu ránu se začaly větve dubu pozvolna prohýbat a kroutit. Dřevo podivně praskalo, vydávalo prazvláštní zvuky a uprostřed kmene se vytvořila malá nepatrná prasklina, která se postupně zvětšovala. Z ní vyskočil postarší zavalitý skřítek Marsus, patron dubu. V ruce držel zvláštní trojzubec a svým hlubokým hromovým hlasem okamžitě pravil: „Kdo mě to vyrušuje z mého klidného spánku?!“ „To jsem já, Elulálie,“ odpověděla víla. „A tohle je Tomáš. Provádím ho po našem lese, aby se něco nového naučil a dozvěděl.“ Skřítek Marsus se pousmál, ale pod jeho dlouhými vousy to nebylo skoro poznat. „Víš proč se dubu říká král lesa?,“ zeptal se Tomáše, který si ho se zájmem prohlížel. Tomáš zavrtěl hlavou. „Je to proto,“ řekl Marsus, „že dub je nejsilnějším a nejmohutnějším stromem v lese. Má veliké a dlouhé kořeny, kterými se pevně drží v zemi. Jeho dřevo je tvrdé, pružné a pevné. Lidé tyto kvality objevily už velmi dávno, proto si ho velmi cení. Bohužel dub kvůli tomu velmi často kácí. Svou velikou sílu dub využívá pouze k ochraně živočichů a rostlin. V jeho blízkém okolí žije mnoho druhů hmyzu, ale i ostatních zvířat. Díky své životní síle a velké energii se král lesa dub dožívá mnoha set let. Poté uvolní místo dalším jiným stromům.“ „Tak, a teď víš o dubu skoro všechno,“ řekla víla Elulálie Tomášovi. „Doufám, že si to, co jsem ti teď pověděl, dobře zapamatuješ. Mohlo by se ti to někdy v budoucnu hodit“ pravil Marsus a zmizel v prasklině dubu, která se za ním postupně znovu uzavřela.
Tomáš s vílou Elulálií tak zůstali v lese úplně sami, a po chvíli se vydali dál. Cestou Tomáš přemýšlel o velikém dubu, a o tom, co se právě dozvěděl…
